Dalším, koho jsme se rozhodli zpovídat v naší rubrice Behind the Scene, je Tomáš Koudela, distributor mnoha španělských značek do ČR a srdcař, který se snaží držet nad vodou nejen brněnský skateboarding.

Rozhovor je podobně jako interview s Martinem Karasem (part 1/ part 2) rozdělen na dvě části. V té první probereme Tomášův vztah ke Španělsku, značky, které odsud dováží, a i změny v jeho byznyse, které přišly s finanční krizí. Drhou část, ve které přijdou na přetřes dětské SUR campy, systém sponzoringu a Tomášovo vlastní ježdění, čekejte příští víkend.

Většina značek, který k nám distribuuješ, pochází ze Španělska. Jak tě napadlo distribuovat španělský firmy? Ty jsi už tehdy uměl španělsky, nebo měl alespoň na Španělsko nějaký vazby?
Já mám vystudované španělsko-české gymnázium, kde jsme měli většinu předmětů přímo ve španělštině a školu končili českou i španělskou maturitní zkouškou. Kvůli tomu jsem do Španělska jezdil hodně. Mě Španělsko hrozně baví, pokud bych se jednou rozhodl se vším praštit a odstěhovat se odsud, tak vím, že pojedu do Španělska. Není to tak ani kvůli Barceloně, celé to Španělsko samo o sobě je hrozně dobrá země, ač už tím prostředím nebo zvykama a podobně.

Jak ses dostal k tomu, že sis ze Španělska nechal dovážet věci?
Když mi ještě nebylo třeba ani sedmnáct, vymýšleli jsme s kamarádem takový ty klasický hovadiny jako výrobu skejtů a tyhle blbosti. Nakonec se to přelilo do výroby oblečení EMC - Empatic, a postupem času k tomu přibyla i distribuce. Jel jsem tehdy do Španělska, tam se mi dostal do rukou místní časák Dogway a v tom jsem si našel nějaký kontakty.

První byl Nomad, těm se tehdy nedalo nějak dovolat, jejich byznys tehdy ještě tak nefrčel, tak jsme jim poslali normálně fax. Na začátek jsme vzali dvacet, třicet skejtů, ze kterých se většina rozlepila, to byla tehdy nějaká špatná várka, takže ne moc dobrý start. Pak jsme k tomu přidali boty Rurik, který, jak jsme pak zjistili, nebyly úplně skejtový, a tak jsme zůstali jen u Nomadu. Ten jsme dělali nějakej čas samotnej a pak přibyly boty Sykum. To jsou Němci, ale dostali jsme se k nim taky přes cestu do Španělska. Našli jsme od nich letáček ve švýcarské hale ve Winterthuru, zkusili jim zavolat a nakonec je začali vozit taky, kluci jsou super a hodně nám pomohli zorientovat se na evropském trhu. Vždycky k nim rád jedu nebo se s nima někde potkám, je s nima prostě sranda.

Jak přibývaly další značky?
Co se týče Jartu, tak ten si nás v podstatě sám našel. Tak dlouho nás kontaktovali, až nás jednou zlomili a my si řekli, že to s nima zkusíme. To bylo ještě v době, kdy ta firma nebyla vůbec známá, takže my jsem je v podstatě vytvářeli tady v Čechách souběžně s tím, jak oni se tvořili v Evropě, řekl bych, že jsme byli jedna z jejich prvních distribucí.

Eina zase patří Pauovi Vilasecovi, kterej původně dělal v Nomadu. Byl to jejich grafik a teamrider, a když jsme byli ve Španělsku poprvé s Honzou Minolem a Jirkou Fraňkem, tak se o nás dost dlouho staral, jezdil s náma po Barceloně a dělal nám kameramana. Mám s ním fakt dobrej vztah, takže když tehdy založil Eina skate co., rozhodli jsme se mu pomoct. Eina je dělaná ve Státech, v malé továrně, takže je to dražší a spíš corová značka zaměřená na kvalitu. V Česku se jí všeobecně tak moc nedaří, protože jsou to dražší skejty a teď je ten trend takovej, že lidi chtěj všechno strašně levný, ale postupně to jde nahoru, tento rok byl pro Einu dobrej. Ale je to náš dobrej kamarád, takže i když to je těžký, tak to děláme rádi, protože jsou to skejťáci, a ne nějaká marketingově vypiplaná záležitost.

Pak přišlo několik podznaček od Jartu – trucky Iron, první trucky vyráběné přímo v EU, Tricks, což jsou komplety pro začátečníky, a taky Long Island, což jsou longboardy. Long Island vytvořili kvůli expanzi Jartu do Států a jsem za to nejvíc rád, vždycky jsem si přál mít v nabídce longboardy a teď máme 5 různých modelů, takže pecka.

Nakonec jsme přidali i Bataleon snowboards, s tím jsem teď spokojenej nejvíc. Máme je teď druhou sezónu a je to pecka. Miluju tu značku!

A odkud jsou Bataleon snowboards?
To je na tom právě strašně zábavný, ona ta značka vlastně není odnikud. Ten majitel, kterej vymyslel Triple Base Technology, je Nor, tím pádem se říká, že je to norská značka. Ale všichni, co to dělaj, jsou každej z jinýho koutu světa. Oficiální sklady jsou v Belgii, kanceláře fungují v Amsterdamu a pobočky mají v Japonsku, Americe… Je to takový, že vlastně nejsou ukotvený nikde, mají svý tři telefony na všech třech kontinentech a je to pak docela zábavný s nima spolupracovat.

Distribuce značek ale není jen jediný, čemu se ve skejtovym byznyse věnuješ.
Ano, máš pravdu, teď od září jsem ještě začal pracovat pro Horsefeathers tady v Brně. Asi sis všimnul, že ti teď posílám i spoustu akcí týkajících se hlavně HF. My jsme společné akce dělali vždycky, většinou byl HF shop hlavní sponzor a já za naše značky to většinou ještě s Lužánkama pořádal, ale protože se jim teď starám tady v Brně o obchod, tak se angažuju i v akcích, které jsou regulérně pořádaný pod jejich jménem. Pro většinu lidí je to zvláštní situace nebo kombinace, ale funguje to velmi dobře. Horsefeathers Board Shop je náš dlouholetý odběratel a fungování Horsefeathers jako značky je řekněme až příkladné, takže jsem rád, že jsem toho součástí. Přináší mi to dost nového a myslím, že snad i já přináším něco HF tady v Brně. Bylo to i o tom, že jsme s Honzou, což byl vedoucí předtím, měli strach, aby na to místo nepřišel nějakej neskater / nesnowboarder a tím by bylo všem skate a snow aktivitám v Brně konec, jelikož Horsefeathers se tu scénu tady snaží podporovat a dělat akce.
 
Hodně lidí se mě ptá, jak je to s distribucí, mají pocit, že to balíme nebo tak něco, ale tak to vůbec není. Právě díky tomu, že jsme malá, řekněme rodinná firma, můžeme si dovolit dělat větší a rychlejší změny a díky tomu, že za ty roky jsme dobře zaběhnutí, není potřeba moje 24 hodinová přítomnost, takže můžu čas dělit a ve firmě řeším jen ty nejdůležitější věci a tak nějak to hlídám. Navíc nastala zvláštní doba a my se rozhodli ji brát s rezervou a v klidu, takže nic nehrotíme. Navíc celej ten náš Sur pracovní team je sehranej a i když občas někde něco zaskřípe, můžu být hrdý na každého, kdo nám nějak pomáhá. Všem patří velký dík a jen díky tomu to může fungovat tak, jak funguje.

Protože tě mám na facebooku, občas vidím tvoje statusy ohledně školy. Kam chodíš do školy a jak se ti to daří zvládat s prací?
Studuju VUT - Řízení a ekonomika podniku. V podstatě bych to ve svých sedmadvaceti měl mít už dávno hotový, ale protože jsem si ze začátku nějak nemohl vybrat, co studovat, tak jsem šel přes různý informatiky a tělesnou výchovu až k týhle ekonomice. Co se času týče, tak si myslím, že to je hodně o tom, jak moc si to člověk chce umět sladit. Když chceš, tak to vždycky jsi schopnej zvládnout. Já třeba studuju prezenčně, takže bych měl do školy chodit normálně denně, ale dá se říct, že tam jsem míň než třeba nějací dálkaři. Prostě si to tak poskládám, že tam nemusím trávit tolik času, jdu na 7 a v 9 mám padla. Vejška není o tom tam trčet od rána do večera, člověk si musí umět vybrat informace, co ho zajímají, a zbytek prostě udělat tak, aby to pro něj bylo co nejmenší zlo. Myslím, že VŠ je dobrá nejenom pro ten titul, ale také pro formování člověka, dává mu zkušenosti a to nejen studijní. To je podle mě na tom to nejdůležitější, nějaké „bichlování“ není k ničemu. Právě v HF shopu tohle teď vidím víc než kdy jindy, VŠ se na lidech většinou dost kladně podepíše...

Říkáš, že jsi s distribucí šel postupně, od jedný značky ke druhý. Je do začátku potřeba mít nějakej větší kapitál, aby si s distribucí vůbec mohl začít?
Pokud by do toho člověk chtěl skočit hned navostro, aby to hned fungovalo, tak to je o hodně velkym kapitálu, o tom žádná. Ale protože mě v tý době bylo třeba sedmnáct, když jsme s tím začali, tak pro mě to byla spíš taková sranda. Já jsem si normálně půjčil peníze od strejdy, dovez jsem si svejch třicet skejtů, ty jsem prodal a pomalu to zvyšoval. Pak už jsem se do toho trochu dostal, tak jsem si založil bankovní účty a začal řešit různý úvěry. Ale ze začátku to nebyla žádná darda, že bych na to měl půl milionu nebo tak. Ta prvotní investice byla prostě v řádech tisíci korun. Řekněme, že čtyři roky zpátky to byla ještě pořád hlavně zábava a hra, chodil jsem do školy, vedle toho jsem dělal tohle a celkově se v tom točily malý peníze. V tý době mě to ani nebylo schopný plně uživit.

Pokud vím, Španělsko je současnou krizí zasažený asi nejhůř z celý Evropský unie, projevuju se to nějak v tvym byznysu, na tvojí distribuci?
Já myslim, že v tom skejtu to tak cítit není, nebo alespoň podle toho, co mě Španělé říkají a co čtu. Díky tomu, že tam je skejtová sezóna vlastně celej rok, je tam prodej hardwaru na úplně jiné úrovni než u nás. A co vím, tak například Eina má pořád nárůst a tenhle rok (2009) prodává víc než minulej rok, alespoň v rámci Španělska. Co se týče hardwaru, tak ten se prodává pořád, nemá tak drastické módní vlny jako oblečení, kdo chce jezdit, jezdí. Ten propad mají hadry a boty, ale to je asi všude stejný. Co se týče skejtovýho byznysu, tak si myslim, že jsou země, který jsou na tom mnohem hůř než Španělsko, ať už to je třeba Polsko, my, nebo Rusko, kde jsem teď slyšel o velkých problémech.

A cejtíš ty konkrétně s tou krizí propad, že by si lidí nakupovali míň zrovna u tebe, nebo máš spíš pocit, že jde dolů skejtovej byznys u nás celkově?
Co se týče poptávky po hardwaru, tak ani ne. Ale kvůli tomu, že jsme malá firma a nemáme nějaký obrovský finanční zázemí, tak se nás ty problémy taky týkají, to je jasný. Děláme i boty a Jart začal dělat pár let zpátky plnohodnotné kolekce oblečení, které se začaly dobře prodávat a v celkovym objemu pak měly stejnej nebo i větší objem než ten hardware ((trucky, kola, desky apod. pozn. red.), což je aktuálně problém. Je to větší suma a hlavně je to jednorázová záležitost. Zásilky posílají dvakrát do roka, což znamená, že v momentě, kdy já nakoupím oblečení a odběratel (shop) mi ho nezaplatí, tak je to pro mě problém i v oblasti hardwaru, jelikož musím shánět peníze jinde. Kolikrát, i když víme, že bysme hardware prodali, jej nevezmeme buď proto, že nemůžeme, nebo prostě nechceme, protože podnikání není o nekonečným zadlužování, jak to hodně lidí v ČR praktikuje. Aktuálně jsme například nastavili od jara 2010 prodej hardwaru jenom na dobírku, na faktury dáváme pouze dobrým a spolehlivým obchodům, u kterých víme, že nezklamou. Bohužel jak je u nás těch firem mnoho, setkal jsem se i s tím, že v době krize dávají firmy obchodům i málo zboží na dlouhé splatnosti a dokonce i do komise, což je holé bláznovství, jelikož toho hned nějaký chytrák využije. Ale jsme v Čechách, tak mě to moc nepřekvapuje :-).

My například i přes „drsnější“ dodací podmínky prodali hardwaru na jaře shodný objem co minulé jaro. Myslím, že je to hodně dáno i tím, že se snažíme značky u nás budovat dlouhodobě a ne rychle prodat a pryč. Ale přišly hadry a ty nás zasekaly. Tohle bylo asi moje zásadní selhání, že jsem ty hadry prostě neutnul zavčas a neřekl si, že je dělat nebudem, případně nenastavil tvrdší dodací podmínky i tam. Ale je jasný, že když Jart tu kolekci dělá, tak jí chce prodávat, a protože je to i zvýšení obratu, tak je to důležité i pro naše čísla. Jart oblečení se prodává a prodávalo super, takže s tím nebyl problém, ale kdybych si měl já vybrat, tak bych prodával jenom hardware. To je nejzábavnější a nejlepší, i když většina distribucí od prodeje hardwaru odstoupila, protože hardware jim nedělá ty zisky, který potřebujou. Řada těch velkých distribučních firem už tak ve svý nabídce hardwarový značky nemá.

Říkáš, že v Česku to nefunguje nejlíp. Jak to mám chápat? Že řada partnerů pak dlouho není schopná zaplatit?
V zemích, kde skejtovej byznys funguje dobře, je většinou celá ta myšlenka skejtovýho byznysu jiná. Zaprvý je to profesionálnější, protože ty lidi to berou jako seriózní práci, kdežto u nás to řada lidí bere tak, že naberou spoustu věcí a neřeší jejich placení, je to takovej trochu punk, ale bohužel si za to můžeme sami. Kvůli snaze všechno prodat cpou všichni shopům  všechno, co mají, a zajímá je jen zda jim to prodají, placení řeší až pak, a to je většinou pozdě. I já se párkrát vyškolil na „známých firmách“ a rychle se poučil. Naštěstí krize to začíná srovnávat. Navíc tam i ti zákazníci jsou trochu jiní. U nás byl totiž skejt najednou strašně módní, strašná fashion a všichni byli skejťáci a všichni nakupovali ve skateshopu. Ale opravdový skejťáci už pak to, co se ve skateshopech prodávalo, vlastně nekupovali, chodili tam jenom pro hardware. Ale jak to znám třeba ze Španělska, tak tam do skateshopu fakt chodí skejťáci, kupujou si ty skejtový věci a často jsou to pak třeba i starší skaters, kteří na to mají peníze, jelikož už pracují a pak neřeší, jestli ta deska stojí o 200 míň či víc. Taky většinou i ti majitelé skateshopů jsou skejťáci, není to jako u nás, že 40, 30 procent lidí o tom nemá vůbec šajn, otevřou si skateshop, uvidí v tom prachy, snaží se to rychle prodat a podle toho to pak vypadá, peníze se nevrací do toho odvětví zpátky a netvoří se tu žádná komunita. Ale ten skejt je tak specifická věc a má tak malej počet zákazníků, že když si tu komunitu netvoříme, tak nemáme komu co prodat, a představa, že nějaká móda vydrží dvacet let, je prostě nesmysl. Skate scénu a skaters je třeba podporovat a budovat.

Jaký ty máš osobně názor na moderní trend megalevných skejtů „bez designu“?
Přijde mi, že u nás se to nastavilo tak, že skejt bez designu je průser a levnej skejt s designem průser není. Z mého pohledu je jakejkoli extrémně levnej skejt průser. V momentě, kdy si nějaký kluci udělaj skejty a prodávaj je přes internet za levný peníze, tak nikdo z nich do toho skejtu nic nevrátí, z těch 50 ks ani pořádně nemůže. Stejně tak, jako to neudělá nějaká velká firma. A když to neudělá ona, tak to neudělají ani ostatní, protože se tomu musí přizpůsobit, a ve výsledku je to takový podřezávání si svojí vlastní větve. Já když jsem začínal skejtovat, tak jsem si kupoval skejty za dva litry a to bylo v té době levný. A když si teď představim, že ty děcka si můžou koupit desku pod litr a ještě jim to přijde drahý, tak přemýšlím, kolik z toho může jít někam jinam než zpátky do firmy, na platy, režie apod.. Ty výrobní náklady nejsou zas až tak malý, konkrétně u těch fakt dobrých skejtů, a když k tomu připočteš nějaký náklady na kanceláře a dopravu, platy apod., tak ti z toho nic moc nezbyde. Pro jednoho člověka je to v pohodě, ale tak nemůže fungovat seriózní firma, která bude pořádat akce, sponzorovat závody a jezdce a dělat reporty a videa.

Je to otázka pro lidi, který si ten skejt kupujou, jestli jim jde o to, aby se mohli dívat na skejtový videa a časopisy, nebo aby měli skejty co nejvíc za levno a neměli zase nic z toho kolem, co pro mě právě charakterizuje skateboarding. Já se chci dívat na videa a fotky od USA a EU profíků, číst skate časáky a sledovat tour daleko víc, než ušetřit 300 na skejtu, což je právě třeba to, co tu tour umožní!

Souvisí ta tvoje „otrávenost“ skate byznysem s tím, že sis přibral další práci, tedy šéfování brněnskýho HF shopu?
Přesně tak. Já jsem zhruba poslední rok ve firmě fungoval jako vymahač a pořád jen řešil platby, a úplně mě to teda nebavilo, protože je prostě fakt otravný domáhat se vlastních peněz a poslouchat ty výmluvný řeči, tudíž tohle byla nějaká cesta, jak se z toho odpoutat. Můžu se teď starat o marketing a to, co mě na téhle distribuční práci baví. Komunikuji s dodavatelama a těma firmama, které seriózně spolupracují, a už nemusím řešit, že nám támhle nějakej Jarda nezaplatil už dva roky, protože si myslí, že my jsme strašně bohatí nebo tak. Samozřejmě, že to stále řešit musím, přeci jen to jsou vlastní investice, ale už ne každodenně, takže jsem si pomohl od infarktu v mladém věku, hehe. Trošku mě to oprostilo od těch finančních záležitostí, jelikož mám teď díky firmě Horsefeathers další příjem, který není závislý na platbách obchodů, což moji hypotéku opravdu těší.

Rozhovor s Tomášem Koudelou bude pokračovat druhou částí, kterou na webu zveřejníme příští víkend. Stay tuned.