Tony Hawk se nedávno vyjádřil pro server Medium.com ohledně inkluze skateboardingu mezi Olympijské hry, a tak jsme zpracovali překlad jeho pár slov ohledně vnímání této záležitosti. Praotec skateboardingu nám v tomto článku sice neřekne zda je jednoznačně pro nebo proti nablejskaným skateparkům a hlasitě ječícím davům, ale sdělí nám pár bezpochybných faktů, které jsou k zamyšlení.

Skateboarding se objeví v Olympijských hrách za méně než dva roky. Já nedávno strávil víkend v Buenos Aires, kde se konaly mládenecké Olympijské hry, abych získal lepší perspektivu nad celým fungováním a mé role v tomto procesu. Politika a byrokracie za tím vším je samozřejmě komplikovaná, ale je pár jedinců, kteří neúnavně pracují ve jménu skateboardingu a vyzývají všechny možné zádrheli. I když jsem někdy označován za ambasadora skateboardingu, tak nejsem jeden z nich. V mnoha ohledech jsem mimo a dívám se na to z kritického pohledu. Věřím, že Olympiáda potřebuje „cool“ faktor skateboardingu pro letní Olympijské hry více než skateboarding potřebuje její validaci, tak stejně jako snowboarding poskytl mladistvou energii do zimních her. Zároveň věřím, že skateboarding má dost velký vliv na to, aby tato kultura byla správně reprezentována a vše zachovalo svou autentičnost. Je dost záležitostí, které se ještě musí dořešit: řídící orgány soutěže, kvalifikace, porotování, povinné oblečení, používaní helem, etc. A to všechno se zdá nepřekonatelně nemožné, když ses právě zúčastnil stojatých schůzek, nebo si označován v nekonečných emailových řetězcích. Často se sám sebe ptám, jak to asi bude fungovat a nemám všechny odpovědi – mám jenom dlouholeté zkušenosti, které snad povedou k rozumnému hlasu v síti konfliktních zájmů.

Všichni pochybovači mluví jasně a zřetelně: skateboarding není sport a nezačali jsme skejtovat, abychom vyhrávali medaile, nebo abychom byli zahrnuti do mainstreamu. Tohle cítění jé pravdivé v mnoha směrech, ale skejtové závody nás doprovázejí od samotného začátku. Existuje lidská touha být vyhodnocený skrz srovnávání. I ti, kteří nesnáší skejtové závody, nebo pevně odsuzují, že skateboarding není sport, soudí, které tricky jsou akceptovatelné, anebo kdo má nejlepšího flipa. Bez ohledu na to, jak ryzí a čisté naše záměry jsou, tak neustále odsuzujeme i v tom nejneformálnějším prostředí.

Bude skateboarding výstižně reprezentovaný v Olympijském programu? Uslyšíme z ozvučení Dead Kennedys na plné pecky, nebo budou se jezdci snažit odjet tricky i po tom co jim vypršel čas, jen aby vyhecovali davy lidí (nebo pro svojí vlastní slávu)? Pravděpodobně ne, ale je zde příležitost poukázat na pozitivní vlivy skateboardingu na mládež a ukázat nepopřitelné dovednosti některých z nejlepších skaterů širokému publiku. Chlapci a dívky z problematických koutů světa mají šanci najít lepší život díky širšímu pochopení a zviditelnění skateboardingu. Pevně věřím, že to bude inspirovat nové různorodé generace k příjetí skateboardingu jako životního stylu, kultury a jako formy umění. Někteří to budou považovat za sport, ale možná přesně tohle potřebujeme, abychom představili skateboarding zemím nerozumějícím skutečným hodnotám, které skateboarding může učit: odhodlání, kreativitu, sebevědomí, vytrvalost a společný smysl mezi jedinečně kreativními jedinci. Jsem si jistý, že mnozí z nás budou označováni za potížisty, vandaly a punkáče kvůli našemu skejtovému pozadí a vlivu. Ale několik vybraných, kteří se oddali soutěživému skateboardingu skrz disciplínu a tvrdou práci, budou reprezentovat svou zemi na světovém jevišti a budou uznáváni novým publikem. Jako skater, který pravidelně soutěžil dvacet let svého života a během toho byl často označován za podivína jen kvůli toho, že pronásledoval svou vášeň, akceptuji oba scénáře.

-Tony Hawk



Zdroj: medium.com