LUKÁŠ OUJESKÝ NECHÁVÁ NAHLÍDNOUT DO SVÝHO PORTFOLIA

Do dalšího pokračování fotografický rubriky Portfolio jsme vybrali Lukáše Oujeskýho, fotografa z Brna, s jehož výtvory se můžete čím dál tím častěji setkávat na stránkách internetovejch magazínů zabývajících se extrémníma sportama, ale i v jejich tištěný podobě. V galerii naleznete výběr nejlepších Lukášových fotek a dále v textu se dozvíte, jakej je jeho pohled na focení.

Čau, na začátek se nám prosím představ.
Tak tedy ahoj, jsem Lukáš a jsem z Brna. Mezi extrémníma sportama se pohybuju už celkem dlouho. Rekreačně a sřídavě skejtuju, inlineuju a do toho jezdím na snb a kolobrndě plus mínus od třinácti. Když si vemu, že mi teď táhne na dvacetpět, tak je to už nějakej ten pátek, co se na těch hračkách vozím. Do věcí okolo toho všeho jsem potom začal víc vidět, když jsem začal brigádničit v brněnským HF krámě. Za nějaký čtyři roky, co jsem tam dělal, jsem poznal hodně lidí a hodně věcí okolo těhle srand. Fotit jsem celkově začal tak před třemi léty a nějak pořádně se tomu věnuji poslední rok, co jsem začal spolupracovat s Dirtbikerem. Moje fotky se občas objevujou v časácích, který se těmahle sportama zabejvaj.

Je někdo z rodiny fotograf nebo byl začátek focení vyloženě tvoje iniciativa? Seš študovanej nebo fotograf samouk?
V rodině, co vím tak jediný kdo rád fotil byl můj praděda, s kterým jsem se ale nikdy nepoznal. Fotíl rád krajinky a oblohu a svou Ikontu, ale k tomu já zas tak netíhnu. Proč jsem začal fotit ani nevím. Možná, že už mě ježdění začínalo hodně bolet, ale pořád jsem chtěl v tom kolotoči tak nějak zůstat. Študovanej moc nejsem. Klasicky jsem odkázanej na to, co nabízí internet nebo knihy. Občas poradí nějaký fotograf, kterejch ale moc neznám, hehe.

Co fotíš nejradši? Máš nějaký svoje oblíbence?
Fotím co se dá a co je potřeba, ale nejradši mám akci. Extremní sporty jsou moc fajn a úplně nejradši zatím fotím kola. Je to z podstaty toho sportu, že ty kluci dělaj větší šílenosti, takže je to potom pro člověka, co na to kouká, zajímavější, i když o tom ví prd. Taky hodně věci odjížděj hned a rychle, neřešej 150 pokusů jako na skejtu. Taky mi připadá, že fotí radši a nejsou tak otrávení a znechucení. Když bůh a redakce dají, tak bych letos rád zamakal na snb. Uvidíme, co z toho bude.

Vzorů je spousta. Když nemám co dělat, tak sjíždím cizí fotky, abych si řekl, co se mi na nich líbí, a co bych tam naopak zase udělal jinak. Jmenoval bych snad jen pár tady od nás, jejichž práce se mi hodně líbí. Byl by to určitě David Blažek, Dan Vojtěch, Jirka Pařízek nebo třeba Kiva.

Máš při focení skejtu apod. nějakou speciální techniku? V čem jsou tvoje fotky jedinečný?
Nemyslím si, že bych měl nějakou speciální techniku. Jen se snažím používat to, co jsem se dočetl všude možně. Snažím se dodržovat nějaký kompoziční a expoziční základy, pracovat nějak kreativně se světlem, občas vytáhnout blesky a udělat tu fotku šťavnatější. Hodně se snažím zakomponovat ty lidi do toho prosředí, kde jsou. Nenavidím fotky, kde je jen jezdec a nic, nebo jen nesmyslný zlomek krásné přírody nebo kusu města, ve kterém ten jezdec je.

Co si myslíš o postprodukci?
O postprodukci si nemyslím nic špatného. Sám se jí snažím hojně využívat a přicházet jí postupen času na kloub. Je jasný, že musí být udělaná pěkně a decentně a nejlépe tak, aby si jí človět nevšiml.

Jakej máš vztah k analogu?
Nejsem takový nadšenec a experimentátor jako třeba Peter Mercell, hehe. Ale vztah k němu mám kladný. První analog jsem zdědil od dědy a babičky, kteří dědili od babiččiného tatínka. Je to středoformát a je boží. Co využívám prakticky je můj Canonet, kterej jsem si nechal poslat z Kalifornie. Je skvělej! Je to dálkoměr, poloautomat s možností automatu. Díky jeho malé hmotnosti a velikosti ho mužu nosit všude a jelikož je záznamová plocha kinofilmové políčko, tak je to mnohem lepší než kompakty, které mají malé snímače. Na párty nebo výlety nic jiného ani nenosím, protože tahat s sebou sedmistovku, to by mi mrdlo.

Chceš se v budoucnu fotkou živit?
To bych určitě chtěl a popravdě se tím živím už teď. Je to to jediné, co mi vydělává na nájem a na žití. Samozřejmě bych byl vděčnej za více zakázek, ale co naplat, zatím to nějak jde a do budoucna bude doufejme lépe. Jednou bych si moc rád vyzkoušel i reportážní práci pro noviny. Každej mi říká, že je to nejlepší škola.

Co máš za vejbavu?
Vybavení mám zlomek toho, co bych chtěl mít, ale na vše se musí pomalu. Tak před rokem jsem přešel od Canonu k Nikonu. Takže ted mám tělo Nikon D700. Skvělá věc je, že s battery gripem a baterkou z D3 je z něho fakt rychlej foťák. Skla na něj mám Sigma 15 mm fisheye, Nikon  AF-s 28-70 f2.8D, Nikon AF 80-200 f2.8D a Nikoňáckou padesátku. No a ktomu teda ještě dva analogy. Cannonet QL17 G-III a ZeissIkonta.

Máš zájem o děkovačku?
Makat na sobě je dřina a to nemyslím jen pro mě, ale taky pro lidi, co jsou okolo mě a pomáhají mi. Aktuálně mi děsně pomáhá přítelkyně Bára, která se mnou nejen občas fotí, ale zároveň je mou největší rádkyní, zastáním a podporou. Samozřejmě stejně jako u riderů mě podporujou rodiče, ale i prarodiče (vždycky si rádi poslechnou jak jsem kde fotil a kouknou se na moje fotky). Díky jim zato, stejně jako klukům, co vždycky čekaj, než si nastavím světla. Taky díky Radkovi za to, že mi otiskl první fotku v časopisu a pořád mi dává šanci se ukázat. Ty jo, je to trapný takhle děkovat, ale sem jim za to fakt vděčnej. No a samozřejmě díky tobě, že jsem ti stál za to, aby jsi se mnou udělal tenhle rozhovor.

No a na úplnej konec ještě odkazy na stránky Lukáše Oujeského a jeho blog.