Jméno tohohle švédskýho skatera patří už delší dobu na nástěnku oblíbenejch jezdců v naší redakci. Při procházení materiálů na připravovanej profil o Pontusovi jsem našel jeden zajímavej rozhovor. Vyšel anglicky v zahraničním časáku před téměř čtyřma rokama. I přes svoje stáří je většina rozhovoru a názory, který v nich Pontus vyslovuje, aktuální ještě dnes. Rozhodli jsme se tedy článek jednoduše přeložit a naservírovat spolu s odkazem na Pontusovo video, který je nejen podle nás kultovní počin.
Hmmm… Pontus Alv. Podle někoho cílevědomej odpůrce mainstream skateboardingu a nejkreativnější z evropskejch skaterů, pro jiný poblázněnej egoista, kterýmu se podařilo naštvat téměř každýho, koho potkal. Tak jako tak je Pontus srdcař. Ve 25 letech má za sebou ježdění za americkou značku, přední evropskou značku a v současnosti se věnuje úpravě svého životního videa a jezdí za the Unbelievers. Tady přichází ON sám promluvit o latexových maskách, opičení se mezi skatery a o své „vizi“.
Co zrovna teď děláš?
Upravoval jsem nějakej materiál ve Final Cutu. Zkoušel jsem nějaký věci, ale nějak mi dneska schází inspirace. Hlavní část videa (právě výše zmíněný Strongest of the Strange) už je hotová a teď už jenom ladím zbytek. Další krok je udělat grafiku, text… premiéra bude v dubnu. Jsem z toho opravdu nervózní, nikdy jsem nebyl na premiéře žádnýho svýho profilu a teď musím představit plnou podobu mýho pohledu na skateboarding… video se bude jmenovat „Strongest of the strange“. Jsem z toho nadšenej, je to dobrý, jiný… ne jako typický skate video. Myslím, že tohle je odlišnej případ.
Co vidíš špatnýho na „typickejch skate videích“?
Jsou všechny stejný, jedno kopíruje druhý. Jakože jeden člověk něco udělá a pak najednou chtěj všichni bejt jako on. Začal s tím Transworld, dělali intra, rozhovory a tak dál, což je samo o sobě v pohodě, ale každej to kopíruje a to je prostě… na hovno. Lidi nejsou příliš originální ve svým přístupu k točení a nesnažej se přijít s něčím originálním. Jsou to jenom špatný kopie toho druhýho – který se snažej toho druhýho překonat.
Připadá ti, že se to s časem horší?
Řekl bych, že za poslední tři roky se to o dost zhoršilo s tím, jak se skateboarding stává větším a větším a taky konkurence mezi firmami je čím dál silnější; každej vydává dvě videa za rok.
Je to důvod, proč vzniknul fenomén „na tomhle spotě už tenhle trik jednou někdo udělal…“?
To je úplně jinej případ, tahle záležitost ohledně spotů. Je to hloupý, protože celá tahle brzdící záležitost, která teď jede… jakože když uděláš něco větší, tak bude to lepší, nebo když to uděláš techničtejš, tak to bude lepší. Existuje tu směšná konkurence mezi jezdcema, který zapomínaj na estetiku a originalitu ježdění, že by skateboarding měl vypadat dobře a že by si z něj měl mít dobrej pocit. Kolik ještě uvidíme nosegrindů na rejlu ze schodů?
Ale pokud jsi 16, 17letej kluk, kterej chce prorazit ve skateboardingu, musíš udělat dojem a jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout, je prostě vracet hustší triky než ostatní…
Tohle je zřejmě běžnej přístup, ale já si nemyslím, že to povede k úspěchu, myslím, že úspěch pochází z odlišnosti, z něčeho, co vybočuje z toho, co dělají všichni. Je to jeden způsob, jak na to jít, snažit se překonat všechny ostatní, ale podle mě je větší síla v tom, když předvedeš něco novýho. Potřebujeme lidi, který vybočej; každej vypadá stejně a chová se stejně.
Ale v době, kdy jsi jezdil jako amatér pro americkou značku, muselo to tehdy bejt hodně o nutnosti jednoduše překonat ostatní.
Jo, tehdy jsem to dělal tak, jak říkáš, snažil jsem se bejt nejlepší a všechny svým ježděním zabít. Ale včas jsem zjistil, že to je nekonečný, že chci mít svůj vlastní prostor pro ježdění, aby si lidi mohli říct, „OK, to je Pontus, to je způsob, jakým to dělá on“. Jak jde čas, zraješ jako skater a chceš zkusit jiný věci než gapy a raily.
Popiš nám v kostce příběh Pontuse Alva jako skatera.
Nevím, kde začít… skejtuju 17 let, z toho sponzorovaně deset let. Začalo to v Americe, potom v Evropě kolem roku 2000…
Řekni mi o pěti letech, který si strávil v Americe. Odešel si tam, když ti bylo jen patnáct?
Můj kámoš Gorm Boderg o mě řekl Justinovi Girardovi z Mad Circle, Gorm za mnou přišel jednoho dne, abychom natočili sponzor-me video a mohli ho poslat do států. Během pěti minut jsem se rozehřál a pak jsem udělal všechno na první pokus, po tři čtvrtě hodině jsem byl s natáčením hotovej. Gorm byl tehdy tím výkonem docela překvapenej. Dostalo se k nim (Mad Circle) to video a já jsem odletěl do San Franciska. Moje premiéra přišla v industry sekci v osmnáctym díle videa 411, ve 21. Wheels on Fortune a potom v Mad Circle videích. Pak ale firma přestala existovat a já skončil zpátky ve Švédsku. Sehnat novýho sponzora jen tak po telefonu ze Švédska nebylo vůbec jednoduchý. Arcade mě tehdy dovezli na moje první závody v Americe (Tampa Am roku 1998) a tenkrát mě poprvé lidi viděli jezdit naživo. Zajel jsem super, kvalifikoval jsem se jako druhej a vtipný bylo, že všechny firmy, co jsem jim předtím volal, o mě najednou stály. A já je poslal do prdele… možná jsem byl příliš hrdej, ale měl jsem pocit, že nemůžu odejít od Arcade.
Sedět v dodávce s Tyronem Olsonem mi nezní jako něco pro tebe.
Ne, to určitě ne. Uvíznul jsem v baráku v San Diegu bez řidičáku a musel jsem prosit ostatní, aby mě vzali s sebou… a skejtování tam dole je úplně něco jinýho než ježdění v San Francisku, kde můžeš jen tak dávat kopce, downhilly a vozit se po ulici. V San Diegu musíš všude autem, to je hrozný. Většinu času jsem vysedával doma, žral Burritos a tloustnul. Firma se nijak neměnila, každej chtěl, aby Tyrone odešel, ale nic se nestalo. Ale co se týče Arcade, mám vůči těm klukům respekt, protože za mnou stáli, když jsem zůstal úplně sám. Nějaký jednání proběhlo s Deluxe, s Foundation a několika dalšíma společnostma, ale byly to prostě jenom kecy. Arcade mě vzali a vytáhli odnikud a jednali se mnou upřímně. Toho si vážím, protože tam venku se vede hodně řečí a je těžký najít upřímný lidi, takže k tomu mám respekt.
V jakym momentě ses rozhodnul, že s tvojí kariérou v Americe je konec?
Hlavně když skončila záležitost s Arcade, pochopil jsem, že celá scéna z LA a San Diega není nic pro mě. Je tam spousta sraček, každej je hrozně falešnej. Od doby, co jsem odešel, jsem se nevrátil. Jednoho dne jsem se prostě přistihnul v bytě u Jasona Rogerse, jak si říkám „Hele, já jdu domů“, a tak jsem si vzal taxíka na letiště a letěl pryč…
… čímž se dostáváme do Evropy roku 2000…
… když jsem přiletěl domů, měl jsem skejtovou krizi. Po nějakej čas jsem zůstal bez sponzorů a jezdit jsem chodil jen na starym rozlámanym prkně. Po nějakym čase, co jsem jezdil jen tak s kámošema, jsem zase objevil tu zábavnou stránku skateboardingu a říkal jsem si „sakra, kdybych jen mohl zůstat tady a pořád si skateboardingem vydělat…“. Zavedl jsem na to téma řeč s Jeremie Daclinem a z Cliché a on se nadchnul pro nápad, že bych jezdil za ně, takže já, Jeremie, Ben Derenne (kameraman a tehdejší team manager Globe) a několik dalších lidí jsme začali pracovat na prvním videu a budování věcí v Evropě a na evropský scéně.
Jaký máš teda názor na současnou skateboardovou scénu?
Nedokážu se s ní úplně ztotožnit a necítím se moc jako její součást. Je to o hovně, 95% toho, co se v současnosti ve skateboardingu děje, jsou věci, jejichž součásti nechci bejt. Všechno jsem to viděl, viděl jsem, jak funguje skejtovej průmysl, viděl jsem Ameriku a necítím se a ani nechci být součástí tohohle všeho. Já vím, že si hodně z vás myslí, že si tím buduju pocit nějaký výjimečnosti, ale já jednoduše nesouhlasím s pohledem na skateboarding, který v současnosti má většina časopisů a firem, nic víc. To je taky důvod, proč se snažím dělat něco svýho a vytvořit si svojí vlastní bublinku v tom všem.
Myslíš, že to zčásti vysvětluje, že máš pro hodně lidí pověst člověka, se kterym je to prostě… složitý?
Jo, myslím, že opravdu JE to se mnou složitý z pohledu firem, protože ty mají svůj obrat, o kterej se musej starat, jejich výdaje a příjmy a image značky a bůhvíco, ale problém je, že hodně firem dneska nepracuje se svejma jezdcema, ale jen s jejich image. Firmy chtěj prostě jen tvoje jméno na jejich deskách, tvoje blbý ježdění na jejich videu a prezentovat tě tak, aby tě prodali nebo jak si myslí, že tě chtěj vidět děcka, co si kupujou skejty. Proto jsem vděčnej za to, že teď dělám vlastní video, protože můžu poprvé prezentovat sám SEBE. Myslím, že je to škoda, že skateboarding je dneska tolik šedivej a necení se osobnost jednotlivých jezdců.
Zároveň je skateboardovej průmysl nebezpečný prostředí: nikdo nezakládá firmu proto, aby za rok přišel o peníze a zkrachoval.
Ano, ale kdo říká, že osobnost se nedokáže prodat?
Jedna věc je, jestli máš talent na to, aby si mohl projev svojí osobnosti nějak podepřít, ale kolik „umělců“ má vůbec chuť udělat svojí grafiku, sestřihat si svůj profil ve videu? Proto firmy zaměstnávaj na plnej úvazek grafiky, skejtovej talent se totiž automaticky nerovná uměleckej talent.
S tím naprosto souhlasím, ale teď mluvíš o technický stránce věci. To, o čem mluvím, je že by měli využít potenciálu jezdců, který za něj jezděj. Měli by jim dovolit projevit se při návrhu designů a nedávat jim jen na výběr mezi variantami A, B, C nebo D. Bavilo mě, když si profíci dělali vlastní tvary, jako byl Hosoi Hammerhead nebo Vallely doublekick. Chci tím říct, byl to jejich nápad, chápeš? Dneska nemáš možnost upravit tvar svýho skejtu, což je pro mě značka profesionálního skateboardingu, ne jen nějaký standardní rozměry s tvým jménem. Když jsem začínal jezdit, snil jsem o kariéře profíka, abych si mohl vymodelovat prkno, který by mi dokonale sedělo, ale teď to není možný. Mám rád hranatý taily, ale nemůžu si je nechat udělat.
Je to chyba, kterou
skateboarding vyrábí všechno tak, jak to 11letý děti chtěj? Znám třeba jednoho jezdce, kterej jezdí na 8.75, ale jeho pro model má rozměry 7.5.
Jo, chápu, co se snažíš říct o dětech a tak obecně, ale nechytím se na návnadu.
Dobře. Tak jinak, proč ta latexová maska?
Nevím, koupil jsem jí v Hong Kongu. Jmenuje se Kles, ale nejsem to vždycky já, kdo ji nosí. Je to docela srandovní, protože celá pointa je v tom, že místo obličeje máš jen šedivou masku, takže ty můžeš být Kles, já můžu být Kles anebo to může bejt někdo z mejch kámošů.
Je tohle narážka na šedost skateboardingu?
Ne, je to prostě jen postava, může to být kdokoliv.
Tak masku bychom měli, ale proč ta posedlost svlíkáním na veřejnosti?
Haha, kterej případ myslíš?
Myslím všechny případy, kdy ses svlíkal.
Hahahaha, poprvé jsem to udělal při svým rozhovoru ve francouzskym Freestyle magazínu, byl to jeden velkej fuck off na skateboarding, víš jak, jako od profesionálního skatera se od tebe očekává, že budeš prodávat svoje skejty a zůstaneš stát v řadě a tohle byl vždycky způsob, jak z tý řady vystoupit a pohoršit lidi. Udělal jsem to proto, abych lidi vyprovokoval, protože ve skateboardingu je cokoliv, co není běžný – například homosexualita nebo nahota – pořád divná a věc.
Mrzí tě, nakolik je skateboarding konzervativní, i když se všichni tvářej jako svobodomyslný rebelové?
Jo, mrzí mě to hodně. Ale je to prostě tak. Myslím si, že bude hustý, když vystoupí nějakej profesionální jezdec a přizná, že je gej, a je to, na co všichni dlouho čekali. Prostě jakože „ne, kecy“ a donutí to lidi přemýšlet a přehodnotit, jaký mají názory a proč je zastávaj.
Myslíš, že skejty tohohle člověka se pak budou prodávat míň?
V začátcích pravděpodobně ano, ale časem to začne bejt přijímaný v pohodě. Doufám – tak by to být mělo.
O kom ze současný skejtový scény si myslíš, že je dostatečně originální a kreativní?
Pár lidí tady je, třeba Bobby Puleo jezdí krutě, několik kluků z East Coast, Ricky Oyola a ta jeho partička dává dobře, a taky několik frajerů z Antihero. Taky mám rád několik Girl jezdců, Mika Carolla, Nicka Howarda. Je vidět, že to cejtěj, místo toho, aby skákali z nějakých velkých věcí, udělaj něco jinýho a bude to vypadat hustě, i když odjezd nebude třeba úplně čistej.
No dobře. Kdy jsi naposledy udělal fs kickflip?
No, myslím, že je to tak… Ale já vlastně ten trik ani neumim. Nikdy jsem se ho pořádně nenaučil.
A co crooked?
Crooked je dobrej, ten dělám.
Myslíš si, že je vohranej?
Možná na switch… myslím, že triky se sice časem ohrajou, ale zároveň je můžeš udělat nějak originálně a zase to tím oživit.
Co si myslíš o Barceloně?
Je to nádherný město, skvělý pro skateboarding, ale když tam jedeš, aby si natočil profil nebo něco vyfotil, je to podle mě naprosto nezajímavý. Hele, a přijedeš v létě sem do Švédska?
Rád bych se podíval na to, co jste s partičkou postavili. Řekni nám o tom něco.
Jako první přišlo Savannah side (betonovej bazén ve stylu udělej si sám, viz video), pochopitelně. To bylo prostě jen proto, že jsme neměli kde jezdit a bylo těžký najít něco originálního na ježdění a už jsme měli plný zuby laviček a schodů. To trvalo dva roky a pak to město srovnalo se zemí, protože se vedle nastěhovalo hodně houmlesů a udělali z toho smetišťák.
Ale vy jste s nima byli zadobře, ne?
Jo, my jsme s nima měli dobrej vztah, oni byli v pohodě. Jeli si tam v nějakym svým heráku či bůhvíčem, ale to, co my jsme dělali, oni respektovali a cenili. V podstatě jsme tam chodili ze stejnýho důvodu – abychom stáli mimo společnost, abychom žili mimo systém. Bylo to fajn místo. Ale úřady tam poslali buldozery. O týden později jsme se vydali na další místo, kde se scházeli bezďáci, bavili jsme se s nima a zeptali jsme se, jestli se tam můžeme postavit minirampu nebo bazén. Oni byli pro, a tak jsme v noci ukradli všechen beton a přes den jsme pak stavěli.
Je něco, co jsi neudělal, ale rád bys?
Abych byl upřímnej, mám pocit, že moje skejtová kariéra teprve začíná, protože teď mám teprve možnost převzít kontrolu nad tím, kdo jsem a jak jsem prezentovanej. Carhartt a lidi, co stojej za mnou, s tím souhlasí, takže se snažím převzít kontrolu nad svojí situací, ukázat víc svejch fotek a záběrů a prezentovat tuhle alternativní vizi skateboardingu oproti těm masovejm, středoproudejm hovnum.
Protikultura, říkáš…
Jo, něco takovýho.
Slova na závěr?
Nebojte se obrátit svůj život naruby, pokud už je vše jen v zajetí stereotypu a točí se dokola. Postup vpřed a plnění vašich snů a nápadů je na životě to nejlepší.
Nová montáž Williama Strobecka vám přivodí audiovizuální orgasmus
