Fotofolio: Martin Loužecký

Zastihnout Martina a vytvořit s ním tohle fotofolio vůbec nebylo lehký. Tenhle týpek se vůbec nezastaví a kromě skejtování, stavění skateparků, ať už u nás, nebo v Africe (víc se dozvíš v našem videorozhovoru) se věnuje i focení analogů, což se nám perfektně hodilo a tuhle rubriku jsme mohli rozšířit o další skvělou galerii!

Čego Martine, pověz nám pro začátek něco o sobě.
Ahoj, jmenuju se Martin, je mi 27 let, miluju skateboarding, Afriku, Prahu, Kodaň, Lisabon, lidi všech barev i vyznání, ženy trochu víc než muže, Wu Tang Clan, ježdění na Stalinovi, focení analogů a taky mám hodně rád českou kuchyni.

Nás aktuálně nejvíc zajímá tvoje obliba ve focení. Co tě přivedlo k focení analogů? Fotíš i na digitál?
Na digitál fotím jen když potřebuju něco nafotit pracovně, ať už pro svou neziskovku (SWB) nebo pro firmu kterou tu s klukama rozjíždíme (Bonidee Skateparks). Pro radost fotím jenom na film, miluju ten pocit když zmáčkneš spoušť a výsledek se mnohdy dozvíš až za týdny nebo měsíce. Nutí mě to přemýšlet o každý fotce a při každém zmáčknutí jsem tudíž víc přítomnej tomu co dělám, kde zrovna jsem a na co zrovna koukám.

Baví tě fotit spíš skateboarding, nebo feláky a okolí?
Rád fotím situace. Vlastně bych řekl, že řeším jenom jednu věc stále dokola a tou je kompozice. Ona je každá fotka dobrá, ať už má jakoukoliv hloubku ostrosti nebo je pod/přesvícená, ale pokud ti tam někde čouhá ruka nebo má někdo useklý nohy, to tu fotku může kazit. Proto se soustředím jen na kompozici a snažím se do svého snímku vždy obsáhnout takovej pohled, kterej je v mejch očích jednoduše “krásnej”. Samozřejmě fotit skateboarding je skvělý, ale furt bych se soustředil na tu kompozici a když mi někdo přímo před foťákem dělá trik, tak stejně hledám takovej úhel, kterej nabídne něco víc, odkreje trochu víc atmosféry toho místa, situaci, denní dobu a podobně. Z tohodle titulu mi asi nejnudnější přijde fotit portréty, asi právě proto, že portréty vyžadují porozumění techniky fotografie a kompozice žádnej portrét nezachrání. Ale sem tam se snažím dostat ze svojí bubliny a portrét si vyfotím, rád fotím děti v Africe a když se to povede, mám dvojí radost, protože sám sebe překvapím. Taky miluju dvojitý expozice. Když to vezmu ještě z jiného úhlu, většinou fotim momenty který si chci pamatovat, momenty kdy jsem šťastnej a to může být u skateboardingu, může to být v přírodě mimo civilizaci a může to být s někým koho mám rád a usmíváme se na sebe, tak si ten úsměv chci zaznamenat.

Fotky si vyvoláváš sám, nebo si je necháváš zpracovat profesionálně?
No, rád bych si je vyvolával, ale sem tam musí mít člověk trochu pokory a říct si “na to teď nemám”. Dělám teď tolik věcí naráz, že ti tenhle rozhovor Tondo slibuju už od února a proto jsem si přes obrovskou touhu musel říct, že vyvolávat fotky si budu jednou ve stáří a udělá mi určitě radost, že se naučím zase něco nového. Vyvolávat fotky chodím od prvního filmu do Ultralab a Syn na Národní Třídě. Mnoho lidí mi řeklo, že jejich služba není kvalitní, ale já na to nehraju. Odjakživa tam jsou na mě moc milí a mám tam už s každým z pracovníků skoro familiérní vztahy. Přiznali mi dokonce, že se na moje fotky při vyvolávání rádi dívají. To mě děsně potěšilo. Když usoudím, že bych ty fotky potřeboval v lepší kvalitě, tak si je skenuju sám různě u kamarádů a pak si hraju spíš s tím skenováním pro dosažení lepšího DPI a opravdovejch barev. Ale abych se mrknul na všech 36 snímků, ze kterejch třeba 4-5 posléze skenuju znova, k tomu mi Ultralab bohatě stačí.

Na kterej snímek ze svýho výběru jsi nejvíc pyšnej?
Tyjo, na to neumím úplně odpovědět, mám rád všechny a už tak mi dělalo problém vybrat právě dvacet fotek. Ale pokud odpovědět přecijen musím, tak asi na fotku Manina – to je holčička v Mozambiku, se kterou jsem se hodně skamarádil. Pobíhala na stavbě každej den a všichni jsme jí milovali. Je z velký rodiny, která bydlí v domečku o velikosti koupelny a já jsem strašně šťastnej, že jsem jí mohl vyfotit a tu fotku natiskout na všecko možný, třeba i na skejty! Mám radost, že Maninu teď zná víc lidí, protože to byla a je čistá duše a taky mám radost, že se mohla alespoň pomyslně podívat do více koutů světa. Strašně se těšim, až se do Mozambiku vrátim a povím jí, kde všude si jí lidi zamilovali.

Co používáš za gear?
Super dotaz, haha. Teď mi ukradli batoh uplně se vším, tudíž teď nepoužívám nic, ale tradičně fotím na 50mm pevný sklo. Tečka. Můj foťák – dobře ten jedinej mi nevzali, měl jsem ho u sebe – je super dědeček Canon eos 30 a nikdy ho nevyměním za nic na světě. Kde budu já, tam bude on. Měl jsem touhu se naučit víc fotit s bleskem, ale všechny blesky mě ve finále nějak zklamávají. Ta komunikace mezi tělem foťáku a bleskem vždycky trochu kulhá a tak si říkám, že si novej blesk už asi ani nekoupím. Fotím jinak na kodak color+ ISO 200, to je klasika. Černobílej Illford skoro pokaždý zvažuju a pokaždý si řeknu “příště”. No a k tomu mám tunu kompaktů, je to sběratelská vášeň.

Myslíš, že analog je vhodnej pro začátečníky fotografy, nebo je lepší začít digitálem?
Myslím, že pokud někdo chce fotit a fakt by si tu disciplínu chtěl užívat, tak sám sebe okrádá o půlku nádhery pokud fotí na digitál. Možná si člověk může i vytvořit zlozvyk a prostě cvakat a točit kolečkama, dokud ta fotka nevypadá dobře. Jenže já vnímám focení jako celej ten proces, to soustředění se a to vnímání danýho momentu a když se o to ochudíme tím, že máme miliardu pokusů, tak už to vlastně neni focení, je to prostě jiná aktivita. Skateboarding a Longboarding jsou taky prka, kolečka.. ale je to stejný? No já nevím teda.

Co bys doporučil začínajícím analogářům?
Aby moc nehrotili techniky a nechali se unést, přinese to ovoce. Je dobrý si přečíst jak funguje clona a čas a ISO, ale důkladná znalost těhle pojmů nezaručí silný fotky. Silnou fotku zaručí silná situace a těm musí jít člověk trochu naproti. Doporučuju mít nějakej kompakt vždycky u sebe, protože nikdo nikdy neví, kdy bude na mejdanu několik šílenců přeskakovat hořící auto. No a když se to fakt bude dít, tak to neuspěchat a najít si tu kompozici – třeba se za tím hořícím autem ještě někdo líbá. No jéžiš, to by byla fotka!
Martine, díky moc za rozhovor a poskytnutí skvělejch fotek, za celou redakci přeju hodně úspěchů při stavění!
Já ti Tondo děkuju za šanci sdílet pár svejch snímků a přeju ti abys úspěšně odmaturoval, si mě úplně zničil tím tvým věkem!