Interview: Michal „Leslie“ Veselý o životě, zranění, snowskate, a nebo i koloběžkách

Michala Veselýho, známého jako Leslie nemusíme představovat. Zná ho celá scéna a se skateboardingem to táhne už dlouhá léta. Za svůj život vrátil tak tisícovku nezapomenutelných triků a oběhl tak milion závodů a kaleb. Už je to nějaký ten pátek, co jsme naposledy Leslieho vyzpovídali ještě v tištěném Board. Od té doby proteklo hodně vody a tak vám nyní přinášíme rozhovor ve kterém se dozvíte, jak si žije dnes.

Zdar Leslie! Tak co je novýho v životě?

Zdarec, teď momentálně je asi nejčerstvější a nejdůležitější novinkou narození druhého syna Oskara.

To je skvělý. Ještě jednou gratuluji. Jak se ti změnil život od doby, co si hrdý táta?

Samozřejmě k lepšímu. Děti tě samozřejmě dokážou vytočit, ukradnout ti kousek volného času a nějakou tu energii, ale vrací ti zpátky mnohem víc.

Budeš je táhnout ke skateboardingu a chtít z nich stejného skejťáka jako jsi ty?

Tahat vyloženě ne. Barťase sebou beru na skejta od mala a tak nějak to má automaticky rád, protože to vidí u mě. Pokud řekne, že jezdit nechce tak nejezdí. Samozřejmě bych byl rád, kdyby z kluků vyrostli skateři, ale je to na nich.

A co práce? Musíš toho mít teď hodně. Máš dostatek času na ježdění?

Samozřejmě to není jak v osmnácti, kdy člověk jezdil osm hodin denně. Jezdím ale v podstatě každý den večer aspoň ve skateparku, kterej mám 100 metrů od baráku. Pak jsou i dny, kdy jdu něco točit na street nebo někam jedu jezdit a jezdím celej den.

Žiješ ve Žďáru nad Sázavou. Jak je na tom lokální scéna?

Co se týče scény, tak co máme novej skatepark začalo jezdit po dlouhých letech sucha spoustu nových tváří. Bohužel na jednoho novýho skatera přibylo 10 koloběžek. Nejčastěji a vlastně skoro vždycky jezdím s Mellym. Jak sem psal vetšinou chodíme večer do skateparku, nebo dáme nějaký lehčí streetek aby byla změna. Od loňska tady máme super Orange spot v areálu ZŠ, tam se chodí celkem dost. Je tam dobrej povrch a spousta různých zídek a banku a blbostí, to se musí vidět. Ale není ten spot ve skutečnosti tak lehkej na ježdění jak vypadá z obrázků. Hodně lidí už se sem na to přijelo podívat.

Když vzpomínáš ty koloběžky v skateparku, tak se musím zeptat. Co si myslíš o tomhle „trendu“? Myslím, že v skateparcích přibývá stale více a více dětí i s touto zálibou. Si radikálně proti, nebo by sis věděl představit, že by na koloběžce jezdili například i tvé děti?

Já bych jako nechtěl být radikálně proti, ale jsem. Nejde ani tak o ty koloběžky jako takový, ale ty děti co na tom jezdí jsou strašně nevychovaný a drzí. Hodně jsem s nima u nás ve skateparku bojoval skrz to, že tam po sobě nechávají nepořádek. Slušně se s nima domluvit nedalo a zabralo až opakovaný křičení. Přitom mladí kluci co jezdí na skejtu jsou úplně bez problémů. Nevím jestli to je skrz nějaký respekt, co ke mě skateři mají, nebo jestli ty koloběžky nějak ovlivňují funkci mozku, ale mám s nima prostě jen trápení. U svých dětí si to představit nedokážu. Bartovi říkáme že to je pro ty, co nejsou dost stateční na to, aby jezdili na BMX, a ani dost vytrvalí na skejta.

Před nedávnem si měl problémy s kotníkem. Co se stalo? Jak si prožíval časy bez skejtu?

V září jsem si u nás ve Žďáře na contestu zlomil pár kůstek v nártu. Mělo to být na 4-6 týdnů, ale nesrůstalo to nejlíp a natáhlo se to na 10 týdnů. Pořád to není 100%, ale už to jde. A ta doba bez skejtu byla dlouhá, ale vydržet to šlo. Aspoň jsem si chvíli dal oraz, i když zpětně musím uznat, že jsem měl odpočívat o trošku míň. Gaučing mě spíš unavil a teď se mi hůř vrací zpět.

Za svůj život si měl několik sponzorů a ukazoval ses, kde se dalo. Měl jsi někdy ambice dostat se se skateboardingem ještě někam dál?

Já si myslím, že sem se dostal mnohem dál než se mi jen zdálo. Je mi 30, mám skvělou manželku, dva syny a chodím každý den jezdit na skejtu. Jediný co si přeju je, aby to takhle vydrželo co nejdýl.

Mám pocit, že smýšlení celé skate scény je v dnešní době trochu „jiné“. Sponzoring, teamy, výstupy, contesty. Vše funguje jaksi jinak, než například před deseti lety. Jak to hodnotíš ty? Jde to dobrou cestou?

Já nejsem moc velkej fanda vlogů, placených reklam a sdílení všeho co děláš, co jíš, kde cvičíš. Dřív si prostě miloval skatery na základě toho jak jezdí na skejtu. Dneska tě to nutí nemít rád někoho, i kdyby se ti líbilo jak jezdí, protože toho o něm víš moc. Jsem si jistej, že třetina mých oblíbených skaterů jsou ve skutečnosti lidi který bych třeba neměl rád. Já to ale nevím a tak se mi to líbí. Líbila se mi víc doba, kdy výstup lidí byl jejich skateboarding jako takovej. A ne jejich celodenní vystupovaní od snídaně do večeře skrz všechny aktivity mezitím. Když nad tím tak přemýšlím, pamatuješ si časy kdy byly všude možně rubriky ve stylu „Den s někým“? Tenkrát tě to i zajímalo, no dneska to máš v mobilu nonstop. přesně víš co kdo snídal, kde jezdil, koho potkal a pomalu i co točil do partu.

Co je podle tebe hlavní důvod toho, že se skateboarding mění?

Skateboarding se nemění, jen se musíš dívat správným směrem, potlačit co si nepřeješ vidět, a pak je všechno jak bylo. Myslím si, že víc skaterů vidí skateboarding takovej, jakej býval dřív.

Kdo tě teď tedy nejvíc baví z naší scény a ze světa?

Pokud mám říct pár jmen, tak ve zkratce to bude Hrounex, Pašík, Arnošt, Pejsa, Kája Raichl, Vojta Freitag a spousta dalších a dalších lidí. Ze světa se vždycky rád podívám na Wade DesArma, Toma Astu a Brandon Turner mě neuvěřitelně inspiruje svým comebackem. Josh Kalis je klasika která přetrvává, John Shanahanz, Kevin Bilyeu a dál a dál a dál. Baví mě velká spousta skaterů.

Na které období ve skateboardingu vzpomínáš nejraději?

Nejčastěji se koukám na videa okolo roku 2000. Tenkrát sem začal se skateboardingem a ty videa mě naplňují tím správným pocitem. Ten feeling tam je úplně jinej než v dnešních videích.

A co tak nějaký tvůj part? Říkal jsi, že někdy jdeš taky na street. Máš něco v plánu?

No street part mám rozdělanej, ale buď na sebe mám moc velký požadavky, nebo neumím jezdit na skejtu. Možná oboje. Každopádně dělám na tom, no kdy to bude, to nevím. Byl bych rád kdyby to bylo příští rok, ale moje tempo je dost nepředvídatelný. Někdy vracím hned, jindy nevracím vůbec a nejčastěji dělám stejnej trik pořád dokola, protože sem furt nespokojenej. Vydám to až to bude vypadat tak, jak si to představuju. Není kam spěchat.

Viděl jsem, že ses stal taky flow rajdrem za Ambition Snowskates. Jak se to stalo? Jak funguje taková spolupráce?

Byl sem s nima v kontaktu na Instagramu někdy od doby, co jsem měl druhej part. Sem tam mi pak napsali, občas něco sdíleli a pak hledali flow team skrz takovej contest kam lidé posílali best of minutu. Psali mi ať určitě něco pošlu a pak to nějak dopadlo. Celej tenhle flow team, kde je nás 6, funguje jako taková plnička Instagramu. Oni nemají čas točit obsah na sociální sítě, protože vydávaj rok co rok full videa a točej jen do toho. Tak si našli nás pár kluků, který podpoří tím, že nám dají snowskaty a my za to vyrobíme tenhle obsah. Vlastně nám přímo napsali ať dem ven, užijem si zábavu a točíme to na mobil.

Je šance, že by se to posunulo i někam dál? Že bys měl možná záběry ve velkým Ambition videu s celým teamem?

Na začátku nám řekli že je to takovej testovací rok. Někdo zůstane, někdo třeba postoupí do AM a někdo třeba pude z kola ven. Já osobně bych byl spokojen kdybych tam aspoň zůstal, ale lidi na tom začínaj dost bláznit, takže těžko říct jak to bude. Ohledně toho videa je to asi tak, jak jsem psal. Náš úkol flow teamu jsou sociální sítě. Přímo nám řekli ať ideálně točíme všechno na mobil. Oni totiž veškerý záběry do velkýho videa točí s jedním nebo dvěma kameramanama. Řekli nám, že můžem zkusit něco natočit a poslat, ale na 90% to do videa nepoužijou, protože jsou hodně vybíraví.

Tak držím palce, ať to tam padá. Pokud je teď sníh, nehledáš tedy halu kam bys šel skejtovat, ale jezdíš na snowskate?

Kdyby celou zimu bylo třeba 15 stupňů, tak klidně skejtuju nonstop. Pokud mám ale skejtovat v mrazu, tak ať radši napadne sníh. Nevím proč, ale když je kolem mě sníh a nemám kolečka na desce, tak mi ta zima na ježdění nějak vadí míň.

Čím je to jiné? Vracet triky na snowskate asi také nebude jen tak.

Je to úplně stejný a vlastně úplně jiný. Myslím si, že hlavní rozdíl je to, že máš problém dojet k tomu triku. Skater je naučenej, že se do toho může opřít, vytočit ramena, rozložit nějak váhu a pak vystřelit trik. Tohle na snowskatu nefunguje. Vytočíš ramena abys udělal třeba fs a začneš zatáčet. Dáš si nohu na kickflip a začneš zatáčet. Samozřejmě se nezačneš točit kolem dokola, snowskate jede rovně, ale celou dobu se tak nějak mrcasí a když jedeš v plným kouři na 8 schodů po uklouzaným sněhu a chystáš si nohy na kino, tak tě tohle hrozně rozhodí. Hlavně musíš být ve chvíli kdy dojedeš ke schodům připravenej na to, abys mohl skočit. A právě to mě na tom asi baví. Nevím jestli víc nebo míň než skate, ale zas máš radost když uděláš kickflip, nebo boardslide. Je to jako zažít znova ten pocit, jako když jsi začínal na skejtu.

Máš s kým jezdit? Buduje se u nás nějaká snowskate scéna?

Chvíli to trvalo, ale ukecal sem Mellyho. Koupil si snowskate taky, takže dáváme stejný pojezdy jak v létě, tak v zimě. A celkově si myslím, že si to začíná kupovat víc a víc lidí. Každý rok mi jich píše hromada, že to chcou zkusit a jakou desku by si měli koupit. Je potřeba neleknout se ty ceny. Stojí to na první pohled dost, ale ten snowskate vydrží minimálně dvě zimy i víc. Jen s tím nesmíš dělat nějaký zla jako dopadat na beton a podobně.

Tak se pomalu blížíme ke konci. Nějaké plány do budoucna? Potáhneš to se skateboardingem tak dlouho, jak to pude?

Když sem to nevzdal doteď, tak teď už budu jezdit dokud budu stát na nohách. Plány jsou jasný. V dalších deseti letech dodělat ten street part a hlavně skejtovat co to jen pude. Rád bych se někam i podíval na fajn spoty, ale to se uvidí.

Nějaký slova na závěr?

Na závěr chci jen poděkovat všem, kteří dělají skateboarding skateboardingem a všem díky kterým se nemusím stydět, že jezdím na skejtu. Jsem rád, že Vás je víc než míň.