Transforma Tábor 2023

Toto léto si příznivci skateboardingu mohli užít nespočet povedených akcí. Jednou z nich byl i hudební festival Transforma, v jehož rámci se jel originální skejtový závod. Místo navoněného betoňáku s polepy velkých sponzorů se jelo na starém asfaltovém hřišti, na kterém vyrůstal pořadatel celý akce Kuba Novotný. Hřiště ale bohatě stačilo, protože cílem náhodně rozdělených týmů bylo vytvořit z ukořistěného materiálu překážku, na které následně hodnotili výkony svých protivníků. Tenhle originální koncept je přesně zmapován ve videu nahoře a průběh celého festivalu popsal náš kamarád Tom Critchley, jehož text doplnil fotkama Chao Hsin.

Je zvláštní, jak i tři roky po pandemii stále přetrvávají sociální dopady lockdownů. Uvědomil jsem si to znovu před třemi týdny, když jsem se měl po více než dvou letech společné práce na odborném článku pro architektonický časopis setkat s Kubou Novotným v České republice. Situace samozřejmě umožňovala, aby tento proces proběhl výhradně přes Zoom, takže jsem byl onoho letního rána v malém českém městě docela nervózní, když mi bliknul telefon s informací, že Kuba na mě čeká u kryté minirampy, kterou pomáhal před osmi lety stavět. Nestydím se přiznat, že pocit z nadcházejícího setkání měl blízko k motýlům v břiše před prvním rande nebo při očekávání schůzky s příbuzným, kterého dlouho a dobře znáte jen z vyprávění. Když jsme se poprvé potkali, zjistil jsem, že Kuba je nečekaně vysoký!

Pocit online očekávání v konfrontaci s reálnou situací se moc neliší od návštěvy dobře zdokumentovaného skate spotu, k čemuž se ještě vrátím později; po festivalovém víkendu v Táboře jsem měl skvělou příležitost strávit nějakou dobu na Stalinu. Ale pojďme popořadě. Teď mě Kuba pozval na festival Transforma, kam jsem přijel jednu noc před zahájením jen s nejasnou představou, co je akce vlastně zač. Kuba mi předtím psal, že jde o bezmála dekádu trvající hudební festival se širokým doprovodným programem – včetně nověji zformované sekce SkateLab, která byla hlavním důvodem mého pozvání do Česka. Kromě těchto informací jsem viděl program online pouze v češtině a vypadalo to, že organizátoři chtěli před akcí zachovat étos jistého tajemství. Brzy jsem zjistil, že z dobrých důvodů!

Večer před setkáním s Kubou jsem přiletěl kolem deváté do Prahy, kde mě přivítal Matyáš, kluk, který mi do rukou hned vrazil müsli tyčinkou a plechovku místního Pilsneru, načež mě vezl do Tábora. Brzo jsem zjistil, že jeho přivítání bylo v souladu s obecnější českou a hlavně transformí vřelostí, se kterou jsem se během víkendu dál setkával. Na hodinu a půl dlouhé cestě jsem skrze otázky a odpovědi pomalu zjišťoval, co mě v Táboře čeká, ale i tak jsem pořád dost tápal, jak bude nadcházející akce vypadat; dozvěděl jsem se cosi o pestré postsovětské kulturní historii mlýna s přiléhajícími zahradami a lokální hardcore scéně. Poslední vývoj v kulturním programu mlýna se prý víc točí kolem progresivní elektronické hudby a aktivit spojených se skejtováním. Kromě těchto menších vhledů do toho, co nás čeká, jsem měl ale během příjezdu k agrární stavbě obřích proporcí pořád trochu vzrušující pocit skoku do neznáma.

Ačkoli festival oficiálně začínal až další večer, při příjezdu v jednu hodinu ráno jsem se hned setkal s dost čilou aktivitou. Centrem mlýna byl office space, kde Natálie a spol. začínali najíždět nonstop režim. Ostré světlo, energy drinky, piva a neustále kolující cigára vypadaly jako palivo pro pořádání komunitně založené hudebně-umělecké akce, jakou je Transforma. Mimo tento provizorní kancelářský prostor muselo být třicet až čtyřicet lidí, kteří běhali kolem celého areálu; stavěli stage a lešení, natahovali kabely, pili piva a tančili. Pro tentokrát jsem se přidal ke druhému typu aktivit a další dvě hodiny jsem strávil synťákovým jamováním s dalším festivalovým společníkem.

To trvalo až do brzkých ranních hodin, kdy nás Natálie mile upozornila, že nad námi je půdní prostor se zhruba čtyřiceti lidmi, které bychom měli nechat zdřímnout si, než začne oficiální program. Další ráno mě vzbudily paprsky slunce prosakující mezi střešními taškami, načež jsem zamířil dolů do jídelny. Tady byla jedna věc hned jasná: před začátkem festivalu se toho musí ještě sakra hodně stihnout. Místo zapojení se do hudební produkce jsem během dopoledne pomohl s vymezováním festivalového areálu a směrováním z města příchozích návštěvníků. Pohyb mezi lidmi připravujícími DIY stage mi hodně připomněl moji práci na londýnském Grove DIY spotu; společná vášeň a zápal pro vytváření příjemného prostoru pro lidi se odehrávala v souladu temp každého z účastníků, za degustace místního piva a cideru a uvolněného klábosení. Sledovat, jak se materiál dovezený na kolečku mění v nerovný cihlový DJ pult, rozhodně podnítilo můj sentiment; s kýmkoliv a kdekoliv na světě jsi, hudba a skateboarding vždycky vytvoří duch místa a společenství, v němž se často vytrácejí jakékoliv kulturní rozdíly.

SkateLab: Skateboarding jako svého druhu výstava

Poté, co jsem se potkal s Kubou, jsem se seznámil i s týmem Knedlo Zelo Wear a jejich homies – Javi Varillasem, Čůro Majerem, Tondou Záhorkou, Zuzkou Blažejovou a taky se Zhao Hsinem, který vystavoval své práce v rámci SkateLabu. V duchu Transforma festivalu jsme hned po setkání zamířili k místní manufaktuře na Johannes Cyder, kde měl být během nadcházejícího odpoledne prázdný skladový prostor přeměněn v centrum SkateLab aktivit – směle do toho! Nebylo to nicméně tak horké. Po zjištění, že nám chybí velká část materiálu potřebného na zastínění prostoru kvůli projekcím, se Javi rozhodl udělat nám oběd na svém vařiči a cider začal téct proudem. Měli dvě varianty, obě vyráběné ve vzdálenosti deseti metrů od našeho odpočívacího spotu. Sladší varianta byla lehká a klouzavá, s dotekem karbonizace, která zvýrazňovala chuť jablek, jako by byla sklizená v samotném ráji. Alternativou byla sušší varianta ostřejší chuti, připomínající šampaňské. Ať tak či onak, oba druhy byly dost silné, takže po pár sklenicích byla přesná práce s vrtačkou skoro nemožná. Rozhodli jsme se proto vyrazit do města, ozkoušet místní spoty a zbytek práce nechat na příští den dopoledne.

Další den byly Hsinovy práce ve výstavním prostoru doplněné malbami Tomáše Javůrka a fotkami Jonase Campse, dokumentujícími stavby skateparků v Zambii a Mozambiku. V tuto chvíli už byl prostor připravený na přivítání prvních hostů, i tak si ale zachovával silnou atmosféru staré manufaktury, podtrženou murálem z plakátů na čelní stěně budovy, které na místě zůstaly z nezávislého knižního festivalu. Program byl zahájen debatou s názvem Flipping Stereotypes, kde jsme já a Martin Loužecký hovořili s Kubou Novotným o práci organizací Skate World Better a Concrete Jungle Foundation, které využívají jedinečnou sociální a kulturní dynamiku skateboardingu k posilování znevýhodněných komunit. Po předchozím dni jsem byl tentokrát opatrnější s dávkováním cideru – jen tak, abych trochu zmírnil nervozitu a zároveň byl konzistentní během debaty. Jakž takž se to snad povedlo, soudě podle konverzací s publikem, po nichž následovalo zahájení výstavy. O něco později byl prostor uzavřen a přesunuli jsme se do hlavního areálu festivalu, kam nás vtáhly přibližující se hajtky a taneční rytmy, kterými jsme se pak nechali zcela pohltit v těsné blízkosti soundsystémů a cihlového DJ pultu.

Myslím, že i sám Kuba tušil, že sraz všech skaterů na místní plaze v sobotu v poledne byl poněkud ambiciózní myšlenka, když si mnozí z nich užívali festivalové radovánky ještě v pozdějších ranních hodinách. I tak byla nicméně v jednu odpoledne sestava třiceti riderů kompletní a ready zamířit na DIY jam na Kubově někdejším spotu z dětství na periferii města. Nejlíp bych místo popsal asi jako asfaltovou plochu s trávníkem okolo, v blízkosti typické české zástavby, kde převládaly nerovnosti, spáry a kamínky dost ostré i pro cruiser. Rychlý kolektivní úklid ale místu značně pomohl. Stejně jako donesení volných materiálů, hlavně dřevěných desek, latí a plechových cedulí, kterým se zahájily plánované aktivity na spotu. Každý z předem rozlosovaných týmů měl čtyři členy a po sérii variací na death race (death race se 180, na switch, se shove-item) mohli jejich vítězové volně vybírat stavební materiál pro svoje týmy. Potom měl každý tým 45 minut na postavení a vyzdobení vlastních překážek. Kuba, který nadšeně hajpoval do mikrofonu, tak pomohl vzniku malého DIY skateparku během jednoho odpoledne. V něm se následně odehrála session na každé překážce a autorský tým vždy hodnotil, jaký na té jejich padl nejlepší trik.

„Jak architekt, výtvarník, akademik a Vans team rider stavějí skatepark v malém českém městě” zní jako začátek vtipu pro rodinnou sešlost. Ovšem kicker, který vzniknul, nebyl rozhodně žádný vtip. Aspoň do doby, kdy se do něj Javi pokusil udělat kickflip a ukončil session nejhorším možným způsobem. Jak ale naznačují naše samozvané tituly, měli jsme kvalitní tým se širokou paletou dovedností a nakonec jsme brali hrdý druhý flek. I když to byl nový koncept skate soutěže, stojící trochu v kontrastu s Mystic Sk8 Cupem, současně probíhajícím v Praze, dostal mě hlavně díky kolektivu hodných, pohostinných a zábavných skaterů. Rozhodně se už těším na další setkání s nimi, které nejspíš proběhne na filmovém festivalu Vladimir v Chorvatsku. Tam se po loňském úspěchu Darkslide videa Mosty! promítne jejich nové video jejich týmu a taky poslední Javiho snímek z dvoutýdenního skate tripu na Nový Zéland. To byste si rozhodně neměli nechat ujít!

Poté v Praze: Návštěva Knedlo Zelo Wear studia a Stalinu

S koncem SkateLab programu v sobotu večer jsme měli čas zaměřit se na dění v hlavním festivalovém areálu, na Cestě. Netřeba říkat, že sobotní noc a nedělní ráno splynuly vjedno, a pak se skupiny lidí šouraly na vlakové nádraží a mířily zpátky do Prahy. Až v pondělí odpoledne se nám ozval trochu zkřehlý Kuba a pozval nás do studia Knedlo Zelo Wear, abychom viděli, kde se vyrábí jejich věci. Kromě sítotisku triček mě tu zaujala kresba prefabrikovaného skateparku, který vypadal dost jako můj lokální park z dětství v Británii. Okolní architektura byla ale jiná, typická pro postsocialistické země. Tahle práce byla součástí série z většího projektu Mean Skateparks, ve kterém KZW tým objevuje a skejtuje podobná místa. Je velmi zajímavé, jak se takové šablonovité skateparky a jejich charakter přenáší mezi Českem, Británií a dalšími zeměmi.

S Kubou jsme se rozloučili, když odjel z Prahy na chalupu, dát zasloužený chill s rodinou. Já jsem zamířil na Stalin, potkat se s pár lidmi, kteří byli na festivalu. Můj kámoš, který pracoval jako rozvážkový cyklista v Barceloně, mi jednou řekl: „Ke spotu nepřijdeš jen tak, jeho blízkost začínáš tušit už dopředu.” Je to pravda – skate spot je výsledek kosmologické náhody, kdy se čas, prostor a ty sám na chvíli spojíte skrze skejt pod tvýma nohama vjedno. V tom, co definuje spot, je velmi mnoho proměnných: od vyhovující architektury, povrchů, denní doby a počasí k tvému vlastnímu rozpoložení. V souladu s moudrými kamarádovými slovy – když se blížíš ke spotu, proměnné se začínají spojovat v perfektní podmínky a ty začínáš cítit možnosti, které teprve přijdou. Tenhle pocit ve mně zbytněl, když jsem se blížil ke Stalinu: dlážděné cesty se mění v asfalt a začínají se objevovat mramorové prvky, jak se tepny parkových cest blíží ke střetnutí pod 25 metrů vysokým kyvadlem, kde jednou stával pomník diktátora. „Vše pomíjí s časem.”

Paul O’Connor mi jednou řekl: „ Jestli chceš vidět moderní Stonehenge, jeď do Prahy a vyraž si brzo ráno na Stalin. Mramor lesknoucí se voskem a graffiti se tajuplně mísí s ranním sluncem.” I když moje doba příchodu se blížila ke stmívání, odhalující se atmosféra místa začala odpovídat Paulovu popisu. Naděje a svoboda se hravě přelévají přes rigidní stavební struktury z časů, které jsou dlouho pryč. Znovu potkat Javiho, Hsina, Paya Sanf a Lindu Lindenbergu při zapadajícím slunci nad Prahou byl super závěr tripu. Poslední taneček pod kyvadlem, který posloužil jako detoxikační kúra, mi umožnil vidět spojení mezi Stalin plazou a festivalem Transforma (Transforma měla na Stalinu před festivalem showcase.). Obě místa jsou provázaná se středoevropskou politikou a uměleckými hnutími mladých lidí a SkateLab sehrál roli platformy k jejich bližšímu propojení a sdílení praxe a myšlenek. To vzešlo z interakce lidí, muziky, umění a skateboardingu, jejichž spojení dalo vzniknout vzpomínkám a přátelstvím, která bezpochyby zažehnou něco nového a hezkého.

Text: Tom Critchley (překlad Jakub Novotný a Jan Farkas)
Video: Tonda Záhorka
Foto: Chao Hsin Jan