Zvuk je extrémně důležitý element každýho skejtovýho videa, ale zároveň je jeho kvalita často přehlížena. Obzvlášť u homie videí s menším budgetem se zvuk často prostě neřeší a to může podstatně zhoršit prožitek z celýho snímku. Jsou kamery, který zvládnou zvuk nahrát samy, ale některý potřebujou externí pomoc. Na to se v dnešním článku zaměříme.
Sony VX
První mainstreamová skejtová kamera byla dnes už legendární Sony VX1000. Její popularita a absolutní dominance skejtovýho trhu v letech 1999 – 2009 byla výsledkem mnoha výhod, který tahle kamera nabízela oproti předchůdům. Mini DV pásky byly mnohem spolehlivější a snažší na používání, než Hi8. Kamera měla navíc skvělou výdrž a použitelnej obraz za horšího světla. Co se ale zvuku týče, nebyla to žádná sláva. Mnoho produkcí mimo skateboarding, které používaly tenhle stroj si do něj píchali mikrofony, aby byl zvuk kvalitnější. To ale v té době skejťáky očividně (nebo spíš ušislyšně) moc nezajímalo. Točilo se prostě na vestavěnej mikrák a nikdo si s tím nelámal hlavu. Zvuk skejtu zaznamenanej na VX je spíš ve vyšších tónech a má svojí specifickou „špinavost“. Ačkoli není moc kvalitní, stal se v našem světě naprosto legendární a spoustu lidí na ten zvuk nedá dopustit. Těžko říct, jestli si starej mikrofon se skejtem prostě sedli a fungují, nebo si na zvuk za ty léta všichni jednoduše zvykli a spojují si ho s danou érou.
Panasonic HVX/HPX/HMC
Kamery od Panasonic HVX, HPX, HMC převzaly štafetu po VX, a i když nejsou používaný výhradně, k těmto strojům se obrací cca 70% scény. Panasoniky se většinou taky používají bez mikrofonu, ale zvuk mají oproti VX dost rozdílný. Záznam má mnohem basovější formu a někteří ho popisují jako kdyby mikrofon byl pod vodou. I když do jakékoli jiné produkce je tenhle vnitřní mikrofon prakticky nepoužitelný, skejťáci si ho stejně jako VX dost oblíbili. Skejt na něj zní hodně „dunivě“ a „úplně“, což přidává na dramatičnosti triků. Tyto kamery a VX jsou podle nás jediný, ke kterým není třeba dokupovat mikrofon. U ostatních je to ale už jinej příběh.
Zrcadlovky a filmový kamery
Zrcadlovky jsou v dnešní době první volba pro většinu kameramanů, a tak se jich hodně dostalo i do skateboardingu. Hlavní výhoda je jejich velikost, možnost měnění objektivů a moderní funkce. Pokud s nima ale člověk chce točit skateboarding, potřebuje mikrofon, což mnoho lidem uchází, nebo jeho výběru nekladou velkou váhu. Interní mikrofony foťáků zní děsně. Nemají žádnou hloubku a třeba jízda po asfaltu zní jakoby měly kolečka tvrdost 607A a tlumiče. Použitelnej mikrofon se dá sehnat do tisícovky a když se záběry trošku poladí v eqalizátoru, můžou znít fakt dobře. Mnoho filmerů zvuk tak trochu opomíjí, což je škoda, protože ve všech editačních softwarech se dá dost jednoduše upravit a i z levnýho mikrofonu se dá vykouzlit něco poslouchatelnýho.
Závěr
Zvuk je často přehlížený aspekt videa, ve kterém se tvůrce může vyjádřit. Ultra kvalitní zvuk ale taky není podmínka. HVX a VX mají podle moderních měřítek zvuk špatnej, a kdokoli z filmového světa by se mu vysmál. Skejt ale na těch kamerách zní dobře. Ať už pro to, že zvuky skejtu se k nim hodí, nebo jsme si na to za ty léta prostě zvykli. Na co si ale pravidelný sledovač a posluchač skejtových videí nikdy nezvykne je špatnej zvuk – ten špatně špatnej.
A nejhorší ze všech je GoPro.